Naši kocourkovští vymysleli plán. Nebudeme diskriminovat slabší jedince. Pošleme je do škol spolu s ostatními dětmi!

A čeho tím dosáhneme?

Učitelé nebudou mít dostatek času věnovat se mentálně slabším dětem, které potřebují pomalejší tempo výuky, zcela jiný přístup, menší kolektiv a častější pauzy.

Takže se nenaučí ani to, co by jim poskytla speciální škola se speciálním pedagogem.

Současně ty bystřejší děti přijdou o své tempo výuky, které samozřejmě zvolní. Nějaký čas se totiž vyučující přece jen bude muset věnovat slabšímu žáčkovi. Takže ostatní děti se budou ve škole malinko nudit, nebudou na ně kladeny takové nároky jako by byly ve třídě s dětmi na přibližně stejné mentální úrovni.

Ale na to mají naši zákonodárci řešení! Pomalý žáček dostane osobního asistenta! Tím se asi vše vyřeší... Asistent se bude věnovat tomu dítěti, které mohlo v klidu chodit do speciální třídy. A my daňoví poplatníci to zaplatíme.

Nevím to jistě, ale mám pocit, že ten človíček, který se dříve cítil dobře mezi svými vrstevníky, naučil se číst a psát, počítat, a protože tihle jedinci mívají šikovné ruce, mohl se vyučit nějakému fortelnému řemeslu, vyrůstal se zdravým sebevědomím a necítil se podřadně.

Poté, když chtěl, se mohl začlenit do společnosti jako zručný dělník nebo řemeslník. A lidi ho přijali mezi sebe třeba proto, že byl je pracant, hodný a poctivý člověk.

Teď mu ovšem dáme zatraceně pocítit, že nestačí ve výuce svým spolužákům, že potřebuje osobního asistenta, který mu vše vysvětlí ještě jednou nebo dvakrát... Ostatní děti mu brzy dají najevo, že něco není v pořádku a že je nějak mimo (opravdu jsou takové).

Tak se tedy ptám - opravdu tím, že zrušíme zvláštní školy, prospějeme dětem, které je navštěvují?

Mám jenom já pocit, že je něco špatně?